Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Obsah

Střípky z bukovské kroniky

Výňatek z kroniky obce

 Kronika obce Buková od r. 1923 

  

Tato kronika  se začala psát od 1. ledna 1923.Starostou obce byl v této době pan Matěj Vacík , kronikářem pan Václav Pučelík. /první kronikář zdejší obce/, který byl zvolen kronikářem  usnesením tehdejšího  obecního zastupitelstva.

 

Funkce té ujal jsem se dne 1. ledna r. 1923. Nejsem zdejším  rodákem ale dlím v místě jako učitel již 16 rok. Narodil jsem se dne 3O. listopadu 1877 v nedalekém městečku Merklíně. Po absolvování učitelského ústavu v Plzni bylo to mé šesté místo, když  stal jsem     se zde dne 15. prosince 19O3 učitelem. Působil jsem na zdejší škole až do konce školní roku l914 – l915, v době světové války zastával jsem místo  zatímního řídícího  učitele v blízké obci Pteníně, načež vrátil jsem se dne 1. října 1918 na svoje definitivní místo do Bukové, kdež až dosud jako učitel působím. 

Nežli zaznamenávati počnu pamětihodné události místní, zmíním se stručně o rodech panských,jež Bukovou držení měly a na tvrzi bukovské sídlívaly.

Bývalá tvrz Buková stávala na místě nynějšího špýcharu. Zbytky tvrze byly ještě r. 1819 znatelné. Tehdy při stavbě sýpek nalezeny byly rozličné stříbrné peníze z doby krále Ferdinanda I. A zlatý pečetní prsten s vyrytým znakem rytířů z Chřínova, zhotovený z nejjemnějšího zlata španělského.

 

Kostel Bukovský.

 

Nedaleko bývalé tvrze stojí kostelík s nevelikým hřbitovem. Vhledem k tomu, že již v roce 1350v popisu arcidiecése pražské zdejší kostel ku památce Sv.Jiří zasvěcený,

Mezi farními chrámy se uvádí, možno směle na velmi starý původ jak kostela, tak i vesnice souditi.

Poloha bukovského chrámu a tvrze opodál vsi na ostrohu, který se tří stran dosti příkře v údolí se sklání, zdá se poukazovati k tomu, že již při zakládání kostela pomýšleno na úkol obrany, jak při starých chrámech častěji vidíme, a že za stara byl jak kostel tak i tvrz chráněn příkopem a valem, z nichž ovšem na naši dobu nic se nedochovalo.

 

  • Majitelé tvrze

 

V r. 1354 byl majitelem Bukové Hugo Hynek z Bukové. Po něm nacházíme v držení statky zdejšího Zbyňka z Bukové, který též Kloušov a Močerady držel. Po smrti jeho r. 1381 koupil Bukovou Bohuchval ze Skrchleb, jak svědčí o tom záznam v deskách dvorských.

 

  • Bohuchvalové z Hrádku na Bukové (1381 – 1542)

 

Rod Bohuchvalů ze Skrchleb, později z Hrádku zvaný, původem ze Stankov, vystavěl ku konci třináctého nebo na začátku čtrnáctého století hrad, řečený Hrádek u Skrchleb. Bohuchval, jenž r. 1381 Bukovou koupil a ku Hrádku připojil, byl na tehdejší dobu pán dosti zámožný, neboť kromě Bukové v držení měl též Skrchleby, Čermnou, Poděvousy, Puclice, Křenovy, část Kamenice a Biřkov.

 

  • Jan Bohuchval z Hrádku

Dědictví po něm nastoupil syn jeho – Jan Bohuchvalz Hrádku. Po smrti tohoto rozdělili si synové jeho o dědictví.Starší Bohuchval dědil hrádek, druhý, mladší, neznámého jména obdržel Bukovou. Jeho syn Bohuchval mladší z Hrádku zemřel as r. l463, kdy vyskytuje se na Bukové jako pán – syn jeho Bohuš Bohuchval z Hrádku. Kdy zemřel tento, není známo. V roce 1491 držel Bukovou nepochybně syn jeho Bohuchval Jan, který v r. 1495 zároveň s Vilémem z Chřínova na Merklíně přikoupil od Jana z Prostiboře tvrz, dvůr a celou ves Otěšice, jejíž jednu polovici k Bukové připojil. V téže asi době získána pro Bukovou, neznámo však od koho a jakým způsobem – část Strýčkovice.

Tento Jan Bohuchval držel též skrchlebský Hrádek. Vedle něho jmenuje se v současných listinách též bratr jeho Bohuslav Bohuchval. Oba bratři drželi nedílně statky skrchlebský  Hrádek a Bukovou.

Jan Bohuchval zanechal syna zletilého – též Jana Bohuchvala a vdovu. Po Bohuslavovi Bohuchvalovi ostali také nezletilí sirotci a vdova. Nad obojími sirotky a veškerým statkem uvázal se v poručenství jich příbuzný Mikuláš Velemyšlevský z Velemyšlevsi, jenž poněvadž na statku vězely dluhy, zažádal o povolení ku prodeji Bukové. Ještě téhož roku prodal poručník Bukovskou tvrz, dvůr poplužní s poplužím, ves celou, Otěšice a což bylo dědictvím ve vsi Strýčkovicích, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky. Porostlinami, pustinami, robotami, s lidmi osedlými i neosedlími i s gruntů zběhlými Hynkovi a Petrovi, bratřím Chřínovcůmz Chřínova za 1125 kop grošů míšeňských.

Bohuchvalové z Hrádku drželi Bukovou po dobu as 16O roků, sídlili počátečně na Hrádku, po rozdělení okolo r. 1331 stále na Bukové, kde předešlou tvrz obnovili a rozšířili. Jsou též zakladateli rybníků Kacerny a Kubernátu, což spadá do konce patnáctého století

 

  • Chřínovci na Bukové

(1542 – 1571)

Po zakoupení bukovského statku r. 1542 vládli bratři Hynek a Petr z Chřínova veškerým zbožím společně až do r. 1546, kdy se rozdělili. Tvrz, dvůr, celou ves Bukovou, polovici Otěšic – dvora i vesnice, část vsi Strýčkovice i ves Dnešice dostal za podíl starší bratr Hynek Chřínovec z Chřínova, jenž před r. 1567 postavil pod rybníkem Kacernou nový mlýn – nyní Bukovský zvaný.

Po Jeho smrti r. 1571 Přešel statek Buková do rukou Štěpána Slováckého z Šlovic.

 

  • Šlovičtí ze Šlovic na Bukové

(1571 – 1645)

 

Štěpán ze Šlovic pocházel ze skrchlebského Hrádku, jejž zdědil i se statky k němu patřícími a vše k Bukové připojil. Zemřel v r.1582 a ve zdejším kostele byl pochován. Poněvadž synové jeho Vilém, Karel, Dobeš a Jan byli nedospělí, ujala se vlády nad statky matka jejich – vdova – paní Regina Šlovická z Chřínova a vládla po delší dobu neomezeně. Když synové přicházeli do let, počal se poměr mezi nimi a matkou kaliti. Paní Regina přenechala sice vládu starším synům na Kamenici, ke Hrádku patřící, zpěčovala se však postoupiti jim Bukovou. Z toho povstal neutěšení spor mezi matkou a syny, kteří žalovali ji na vydání statku.

Prostřednictvím zemského soudu stalo se pak mezi matkou syny toto narovnání:

Statek Kamenice se vším jeho příslušenstvím postoupí paní Regina Vilémovi,  jenž rozdělí jej na 4 díly bratřím do desk zemských.

Statek Bukovou s příslušenstvím moc a právo držeti má paní Regina až do své smrti.

Ze zápisků tehdejší doby seznáváme, že Buková měla již v době vlády paní Reginy vodovod, an bylo ročně značné množství trub zapotřebí, na něž 5ti dřevy chvojovými páni bratři Šlovičtí ze statku svého otcovského (Kamenice) ročně příspívati byli smlouvou vázáni. U paní Reginy dlužno chváliti jednu dobrou vlastnost, že dobře hospodařila, neb nedlouho před svojí smrtí zakoupila od Viléma Bořivoje z Řičan na Merklíně onu část Otěšic, která ku Merklínu náležela za 6200 kop grošů míšeňských a připojila ji k Bukové.

Ku konci roku 1613 neb na začátku r. 1614 rozžehnala se se světem paní Regina Šlovickácká z Chřínova a statek Buková a Otěšice připadl synům.

V odboji stavů českých proti Ferdinandovi II. Zúčastnili se bratři Šlovičtí jen v míře nepatrné. Když pak r. 1619 vtrhl bavorský kníže Maxmilián do Čech a učinil k Čechům vyzvání, by se císaři podrobili, uposlechli bratři Šlovičtí a jich nejbližší sousedé Petr a Heřman z Řičan na Merklíně a Leo  Jindřich Žákavec na Srbicích a Bijadlech a statky svoje tak zachránili.

Osudy rodiny Šlovických a statku bukovského v dobách války třicetileté jsou nám úplně neznámé, dá se však předpokládati, že i Buková útrap a pohrom válečných užila v plné míře.

 

  • Říčanové na Bukové

(1645 – 1674)

 

Jakožto nejbližší příbuzní pánů Šlovických nabyli výrokem soudu práva ku dědictví po nich bratři Oldřich Adam a Petr Vilém z Řičan.

Cestou smíru postoupili sestrám Šlovickým statek Kamenici Hořejší, sami pak hospodařili na ostatních statcích zděděných i na Předslavi, jež po otci jim náležela, nějaký čas společně, později pak odprodali Nešice, Skrchleby a Lohovčice a rozdělili se r. 1649 o zbylé sttky takto:

Oldřich Adam dostal za podíl Bukovou s Otěšici, pak část Strýčkovic a část vsi Černé, Petr Vilém Předslav s příslušenstvím.

Ze zápisů z doby Oldřicha Adama Tiranského z Řičan jde najevo, že v době té stávala ještě tvrz v Bukové. Zápisech těch jest též první zmínka o pivovaru, ač ten již zde mnohem dříve stával. Kostel uvádí se v čase tom již jako filiální.

Po smrti Oldřicha Adama, jenž byl dvakráte ženat, nastaly dědicům trudné doby. Týž zůstavil po sobě četné potomstvo, ale také mnoho dluhův. Věřitelé naléhali na zaplacení. Za těchto okolností bylo patrno, že se statek pro rodinu udržeti nedá.

Nejnaléhavější z věřitelů byla sestra Oldřicha Adama a soused jeho na Merklíně – svobodný pán Jakub Filip Berchtold, oba bažili po statku Bukovském.

Když katastrofa se více odvrátiti nedala, soud nařídil prodej statku. Prodán byl r. 1674 za 13.000 zlatých rýnských Jakubu Filipovi Berchtoldovi,pánu na Merklíně a Biadlech, jenž Bukovou Merklínu připojil.

Tímto způsobem vymizel samostatný deskový statek Buková, spojen byv s Merklínem, sdílí s ním další osudy. Při prodeji zmíněném líčí se bukovská tvrz jako již valně sešlá, otěšická tvrz pustá. Pivovar v Bukové ještě stál, byl však nepochybně od Berchtolda brzy zrušen.

Rod Berchtoldů z Úherčic byl původu cizího. Pocházel z Tyrolska, odkudž dostal se v držení panství Úherčic na Moravě, jehož nabyl koupí r. 1627 Jakub Berchtold. Syn jeho Jakub Filip, manžel Kateřiny Doroty z Řičan, vyměnil panství svoje Radinu, Chvalovice a Žabonosy za statek merklínský s prvním cizáckým šlechticem na Merklíně, Janem Graffem z Graffenburgu.

Rod Berchtoldů vládl na panství merklínském až do r. 1692. V roce temto prodal František Ferdinand Berchtold z Úherčic, pán na Merklíně, Bijadlech, Bukové, Vojtěšicích a Kloušově, zadlužené panství merklínské hraběti Františkovi Zdenkovi  Novohradskému z Kolovrat za 126.000 zlatých rýnských.

 

  • Kolovratové Novohradští na Merklíně

(1692 – 1723)

 

Merklín přešel opětně v držení domácího staročeského rodu šlechtického, který zde sídlil a 31 rok vládl.

Po 31 letech prodal pan František Václav Novohradský z Kolovrat panství merklínské s Velkou Bukovou a příslušenstvím panu Antonínovi Bedřichovi Conway z Watterfortu a jeho paní manželce Terezii Conway za 235.000 zlatých rýnských. Od manželů Conwayových koupil panství merklínské se vším příslušenství. František Ferdinand hrabě z Morzínů r. 1728 za 230 tisích zlatých rýnských, každý zlatý po 60 korunách a každý krejcar po 6 penězích počítaje.

 

  • Morzínové na Merklíně

(1728 – 1815)

 

Jmenovaný František Ferdinand, kterýž r. 1728 Merklín koupil, měl za manželku Kateřinu, rozenou hraběnku Novohradskou z Kolovrat, když tato r. 1736 zemřela, oženil se podruhé s Aloisií, hraběnkou Lažanskou. R. 1738 zakoupil po zemřelé Claudii hraběnce Hrzanové z Harazova spojené statky Ptenín a Ježovy za 128.O46 zlatých 46 kr. 51/2 peníze a spojil tak poprvé celé území panství merklínského o nynějších rozměrech v jedno.

Poslední Morzín Petr Vít hrabě Morzín ustanovil za univerzálního dědice všeho svého statku a jmění vnuka Jana Karla Kolovrata Krakovského, svobodného pána z Újezda.

 

  • Jan Karel – hrabě Kolovrat  - Krakovský

 

Nastoupil vládu jako 21 letý  mladík pod otcovským poručenstvím. Rod jeho hospodařil na panství merklínském až do r. 1872, kdy poslední z Kolovratů Krakovských – Jan Karel Krakovský Novohradský z Kolovrat zemřel v Praze 26. června 1872.

Za univerzálního dědice svého ustanovil hraběte Eduarda Palffyho z Erdodu,jenž dosud na statcích panství merklínském vládne.